Proč psa odměňovat? To je jednoduché – aby měl motivaci poslouchat, aby měl motivaci udělat radost svému pánovi a také sobě. Je pravda, že motivace může být i negativní. Pes se při ní snaží vyvarovat nepříjemných pocitů. Nikdy však nemůžete negativní motivací dosáhnout lepších výsledků než motivací pozitivní.

V čem je vlastně podstata motivace? Motivace je vyburcování organizmu zvířete či člověka k tomu, aby měl chuť nejméně jednou zopakovat nějakou událost nebo nějaké jednání, aby měl chuť zvýšit pravděpodobnost, že k podobné události či k podobnému jednání dojde i v budoucnosti.

Negativní motivace není to samé, co trest. Trest má za cíl pouze okamžité ukončení nějakého chování, nemá však předvídatelný dopad na budoucí jednání. Dost často, pokud je trest nepřiměřený nebo nevhodně zvolený, má efekt právě opačný.

Pes i člověk potřebuje motivaci, chce být chválen, proto potřebuje aby se jím člověk zabýval, aby ho vychovával, aby mu dal práci, případně aby s ním sportoval. Největší problémy jsou se psy, kteří se nudí, kterým nikdo nevelí, kteří nemají koho by milovali a poslouchali.

Vhodné odměny

Odměnou pro psa může být nejen pamlsek, míček nebo jiný předmět, ale i pochvala či povzbuzení. Velmi důležitá je například u slovního povelu intonace hlasu, kliknutí klikrem, gesto, fyzický kontakt, či povolení nějaké jiné činnosti, kterou má pes velmi rád (například procházka po louce).

Nezapomeňte mít při aktivitách se psem vždy po ruce hračku nebo pamlsek, abyste ho, pokud to situace bude vyžadovat, mohli odměnit. Pokud psa ve vhodnou chvíli neodměníte a on se třeba vymkne kontrole psovoda a neposlechne, může se chyba napravovat dlouho.

Nevhodné odměny

Za nevhodné je možné považovat odměny, kdy pes neví proč byl odměněn (například pochvala nenásleduje těsně za dobře vykonaným povelem). Když je odměněn tzv. neplánovanou odměnou (například, když pes najde sám něco k snědku v odpadkovém koši, když se rozeběhne za cyklistou a prožívá radostné vzrušení z honičky). Když je odměna spojena s nepříjemným pocitem nebo s pocitem podřízenosti (například, když k němu prudce vztáhneme ruku a chceme ho pohladit po hlavě, raději ho poplácejte po hrudi nebo na bocích). Když je odměna neadekvátní situaci. Jistě výrazněji budete odměňovat štěně nebo staršího psa při zvládání nového úkolu či situace než zkušeného psa při jeho naprosto běžné činnosti – ovšem i tady je pochvala důležitá, může mít však jiný charakter.

Velkou chybou je dávat psovi pamlsek (odměňovat psa), když loudí. Odměna by měla souviset s výcvikem, případně se může dávat psovi pamlsek, když mu chce sám pán udělat radost.

Velmi obtížné je cvičit a odměňovat několik psů najednou, lepší je cvičit jednoho psa mimo dohled a nejlépe i mimo doslech ostatních. Dost často, hlavně na kynologickém cvičišti, to ale nejde. Na druhé straně to však má i své klady, pes si zvyká poslouchat v kolektivu ostatních psů. Velmi obtížné je, když cvičí jeden psovod několik psů najednou. I to je ale pro psy velká škola. Pak je důležité oslovovat psy jménem a zejména ze začátku vyžadovat splnění povelu jen od jednoho z nich. Pro tyto účely je ale dobré, když je pes v pokročilejším stádiu výcviku a spokojí se s pochvalou slovem nebo gestem.

Jak odměňovat?

Každý pes může mít v oblibě jiný druh odměny. Je dobré zjistit, jaký druh odměny (ale také trestu) na vašeho psa nejvíce platí. Je známo, že nejvíce na psy účinkují pamlsky a pak hračky. Některým psům ale stačí pochvala, práce (speciálně u ovčáckých psů pasení stáda ovcí) či jen další povel (agility). Naučte se více používat řeč těla, naučte se více předvídat reakce psa.

Velmi důležitý je tón hlasu při pochvale, měl by být přátelský, vlídný, ve vyšší tónině, radostnější. Neměl by být dáván „jen z povinnosti“, ale měl by vyznít upřímně. Pokud jste sám rozčilený, máte vztek třeba proto, že vás naštvali v práci, raději, zejména s mladým psem, necvičte, on velmi dobře vycítí vaši špatnou náladu a bude si její příčinu vztahovat na sebe. Radujte se z pokroků vašeho psa.

Po určité době výcviku se snažte docílit, aby pes poslouchal na stále méně výrazné či hlasité povely. Výborné je, když pes poslouchá aniž by nezúčastněný pozorovatel postřehl povely psovoda. Chybou je, když musíte stále častěji volit stále přísnější a důraznější povely. To pak vede k tomu, že ztrácíte na možnosti zvyšovat škálu a intenzitu povelů.

Rovnováha mezi odměnou a trestem

Pro zajištění rovnováhy mezi odměnou a trestem musí mít psovod stále na vědomí, jakou intenzitu a zabarvení hlasu používá. Nejčastěji používá běžnou, krátkou, energickou povelovou intonaci, chválí laskavým a povzbuzujícím hlasem a pokud je to opravdu nutné, jako trest použije intonaci výhružnou. Pokud však psovod použije výhružnou intonaci, musí ihned zpevnit žádoucí chování laskavou pochvalou. Rovnováha mezi odměnou a trestem je především otázkou předchozího vytvoření důvěry mezi psovodem a psem. Pes musí vědět za co a jak je odměňován, případně trestán, že pro pochvalu nebo trest má jeho páníček vždycky pádný důvod, že ho za stejnou věc nebude jednou chválit a podruhé kárat. Musí také samozřejmě uznávat jeho autoritu a vůdčí postavení.

Velikost odměny

Odměna, zejména jedná-li se o jídlo, by měla být co nejmenší. Pes se nesmí odměnou příliš dlouho zabývat, neboť to narušuje jeho soustředění. Měla by mu chutnat, ale zhltnout by ji měl jako malinu.

Vizuální a fyzický kontakt

Snažte se přimět psa k tomu, aby s vámi udržoval kontakt. Docílíte toho hrou s využitím různých předmětů. Později využijte hru s nějakým předmětem, případně pamlsek k tomu, aby pes s vámi navázal kontakt, především zrakový. Odměnu či hračku přidržujte psovi před čenichem a otáčejte se tak, aby předmět byl mezi psem a vašima očima. Slovní povely i povely tělem dávejte psovi jen tehdy, jste li přesvědčeni, že vás vnímá nebo bude vnímat.

Čeho se vyvarovat

Fyzických trestů, zvláště těch hrubých, se prosím vyvarujte. Jde to i po dobrém. Trestem může být nejen intonace hlasu psovoda, ale i jeho chování bezprostředně po chybě psa, trestem může být i třeba ukončení hry a krátkodobá izolace (pes se uzavře do ohraničeného prostoru a nikdo si ho po dobu několika minut nevšímá). Po krátké izolaci, při které měl pes čas si rozmyslet co udělal špatně, by měl následovat pokus o nápravu. Když ani ten nepomůže, může se doba izolace prodloužit i na hodinu a déle, případně ten den by již výcvik neměl pokračovat.

Navození situace

Při výcviku nebo při výchově psa je potřebné navodit potřebnou situaci, abyste psa mohli pochválit nebo ho pokárat. Je potřeba, abyste na jednání psa byli připraveni a mohli včas zasáhnout. Důležité je, aby výcvik končil vždy pozitivním způsobem, aby pes nakonec dostal úkol, který splní a může proto být odměněn. Pokud ještě nějaký úkol nezvládá, nesplní ho, raději se vraťte o krok zpět a dejte mu najevo radost ze splnění úkolu.

Kdo a kdy odměňuje?

Pes rozlišuje nejen za co a jak je odměňován, ale i kdo ho odměňuje. Dokáže velmi dobře rozlišit jemné nyance ve způsobu jak mu je dáván povel, ale i jak je za správně vykonaný cvik odměněn nebo naopak, jak je za nějakou neplechu potrestán. Tam je ten největší kámen úrazu. Nestačí, když je důsledný pouze jeden člen rodiny, pokud i ostatní se snaží psa ovlivňovat. Důležité je alespoň se dohodnout na stejném způsobu dávání povelů a stejném způsobu trestu či odměňování.

S intenzitou motivace stoupá i pohotovost k reakci i intenzita reakce. Zvíře i člověk se tak může „vyhecovat“, přijde li popud k akci v pravý čas, k neuvěřitelným výkonům.

Touha uspokojit své fyzické potřeby je ale často silnější než motivace poslouchat povely, či vítězit. Myslím, že je jasné, že stejné podněty nevyvolají stejné reakce za všech okolností. Aby se pes napil, musí mít žízeň, aby žral, musí být hladový, aby přijímal pamlsek, musí mu chutnat, aby mu chutnal, musí se cítit zdráv, případně být v dobré psychické pohodě. Pokud chcete se psem cvičit, musíte nejprve uspokojit jeho potřeby, nechat ho vyvenčit, napít, najíst, odpočinout je li unavený. Výkonnost může ovlivnit například přítomnost háravé feny u psa, samotné háraní, případně březost u feny. Pokud není delší dobu ukojena jedna z hlavních fyzických potřeb organizmu, zvyšuje se v něm neklid, tzv. nespecifická motivace aktivizuje celý organizmus. V takové situaci se sice může krátkodobě zvýšit výkon psa, ale mnohem častěji může u něj dojít k přeskokovému jednání.

Motivace poslouchat povely může být silně ovlivněna emocemi jako je například strach, agresivita, náklonnost. I s tím je třeba počítat.

Kdy odměňovat?

Před zahájením výcviku či práce je dobré psa ujistit, že jeho oblíbenou hračku či pamlsek máte v hrsti či v ledvince. Malá odměna by na sebe neměla až příliš dlouho čekat. Proto je dobré ihned po zahájení výcviku zařadit cvik, který má pes rád a dobře ho zvládá. Pak mezi další odměnou může následovat delší přestávka. Na úplný závěr by měla být odměna výrazně odlišná, větší, chutnější, bouřlivější a radostnější, prostě výraznější a nejlépe, když je spojená s „pomuchlováním“ psa.

Načasování

Odměnu při výcviku je třeba dokonale načasovat, to je myslím jasné. Stejně, jako ihned po provinění má následovat potrestání, tak i po správném vykonání povelu by měla ihned následovat reakce, tedy odměna. Čím kratší je časový odstup mezi akcí a reakcí, tím lepší. Na tom je založeno i pozitivní odměňování pomocí klikru, které je uplatňováno hlavně při výcviku delfínů a zvířat v cirkusech. Slouží-li totiž jako pozitivní motivace pouze pochvala (ať již slovní, podání pamlsku nebo nějakého předmětu), je velmi obtížné ji správně načasovat. Než psa stihneme pochválit, může už mít myšlenky nebo i tělo někde jinde. Používáním klikru lze odměnu načasovat mnohem lépe.

(Zpracováno pro Vývojové a chovatelské centrum Fitmin.)